CYKLOBULF HROBCE z.s.

Aktuality

11.8.18 se jel Podkrkonošský maraton v Lázních Bělohrad. Jedou se dvě distance - 50 a 90 km ( 1000, nebo 2000 metrů nastoupat ). Za Bulfy již tradiční účastník Karel nastoupil na 50 km. Počasí celkem příznivé. Teplota klesla z těch bláznivých třicítek na 25 st., bezvětří a déšť v nedohlednu. Na startu kratšího závodu bylo 485 bajkerů ( na delší trasu se půl hodiny před námi vydalo 159 jezdců ).  Po průjezdu městem se peloton zahalil do mračna prachu a začali odpadávat první jezdci s píchlými koly. Než jsme se vrátili do města ( průjezd centrem pro diváky ), viděl jsem jich možná 10. Rychle jsme opustili město a vzhůru do přírody. Letos bylo všude sucho, všude oblaka prachu, terén tvrdý, takže na sjezdech byl cítit každý kámen, každý kořen. Bylo hodně pádů, museli zasahovat i zdravotníci ( zlomená ruka ). Jelo to docela rychle a zlepšil jsem si i čas v cíli proti minule o 8 minut ( i když jsem letos navštívil obě občerstvovačky ). Pár kilometrů před cílem pořadatelé přehradili potok, zvýšili hladinu, abychom si užili vodu a všichni museli chtě nechtě projet, nebo projít. Protože nebylo vidět dno, zvolil jsem raději pěší variantu. A pak už jen sprint do cíle. Letos 40. místo v kategorii M60 ( jelo nás 68 ), celkově 296 za čas 1.40 hod. Vítěz našeho závodu na 50 km dojel v čase  1.45 hod.

 

A nebo ten průjezd "brodem" vypadal takhle,                takhle,                   nebo tak:

  

Karel 13.8.18

......................................

31.7. Stonehill - výměna 6 prken na podlaze rozhledny. Před tím jsem znovu natřel zábradlí a konstrukci rozhledny. Rozhlednu si oblíbili dravci - mají dobrý výhled na šmejdící hlodavce. Bohužel je tráví na zábradlí, takže je tam trochu trusu... 

    

Karel 1.8.18

..................................

28.7. 2018 v Jizerkách pětihodinovka B5H. Za Bulfy jela Pavla s Honzou Šimrem a skončili na 10. místě z 23 v kategorii MD. Celkově 30. místo z 79 dvojic. Jako jedni z mála nenasbírali žádnou penalizaci za pozdní příjezd do cíle.

Karel 30.7.2018

..................................

Dne 21.7. jsme se na startu letošní Šumavské Horské Výzvy náhodou sešli s Terkou a dalšími třemi borci z Vltavy. Všichni si užívali krásy připravené trati natolik, že by byla škoda závod u nás vůbec nezmínit. Početné zastoupení závodníků a Terka bez parťačky znamenalo, že jsem byl dobrovolně a rád draftován do týmu Fyziobuddy na trať (dvojice mix half na bezmála 47 km s plánovaným stoupáním 1800 m). Start byl v 9h ráno z fotbalového hřiště v Železné Rudě a vše nasvědčovalo tomu, že si běh užijeme. Počasí bylo slunečné, s příslibem oblačnosti v průběhu dne a teplotami kolem 25 stupňů - na léto ideální podmínky, ale na běh už ne tak úžasné a tedy bylo potřeba čas od času zvolnit a zvolit procházkové tempo. Těsně před devátou se řadíme na startovní čáru (spíše na chvost startovního pole, protože ambice nemáme), přejeme si hodně zdaru a s výstřelem vyrážíme na trať. Tempo volíme spíše opatrnější, ale přesto za sebou necháváme po prvním kopci více jak polovinu startovního pole. Úvodních 15km k první občerstvovačce na Pancíři nám nadělilo největší porci nastoupaných metrů. Ale díky zajímavému terénu a ne úplně roztrhanému startovnímu poli se vzdálenost ukrajovala velmi rychle. Jediným zádrhelem bylo chybějící značení, které nějaký vtipálek strhal a občas to běžcům připomínalo spíše orientační závod, což nás nemohlo zaskočit, jelikož jsem si na startu strčil jeden výtisk mapy do kapsy. Toto hodně ulehčilo orientaci a občas se muselo jít i po čuchu od potu závodníků před námi. Po několika soustech jídla na první občerstvovačce, doplnění tekutin a krátkém zhodnocení dosavadního průběhu s Patrikem v kategorii jednotlivců, přišel seběh po Pancířské sjezdovce, následovaný výstupem na nejvyšší bod - Můstek. Cesta ubíhala až překvapivě rychle a náš plán doběhu pod 7h, kdy bylo vyhlášení výsledků se začínal jevit reálně. Nic na tom nezměnil ani náročný sešup z Prenetu a výběh na Hojsovku k druhé občerstvovačce. Podle výrazů v obličejích a těžké chůze to byl jeden z úseků, který hodně prověřil velkou část startovního pole. Závěr byl celkem nekonečný. Kopce byly sice běhatelné, až na jedno větší stoupání po louce pod Špičácké sedlo, ale přibývající únava nám stále více nohy svazovala. Terka však měla výhodu, protože cestou neustále odbíhala na záchod vlivem drobných střevních problémů a tedy měla rychlejší chůzi. Ze Špicáckého sedla zbývalo do cíle pouhých 5km a věřil jsem, že při doběhu převážně z kopce nás nemůže nic překvapit. Bohužel opak byl pravdou. Asi 2km před finišem se najednou ohlédnu a za námi se objevil další tým v mixu. Doběhl Terku kousek přede mnou a povídám někdo je za námi. Odezva byla "no a co" a byla v ovzduší lehká rezignace, ale přišel drobný výběh a my se kousli a týmu cukli na cca 100 m. Pak následovalo poslední lehké táhlejší stoupání po neznačené louce a tam se nám podařilo vytvořit dostatečný náskok. Ve statistice byl předposlední kilometr nejrychlejším v celém závodě. Po hlubokém vydýchání se v ampliónu ozvalo obsazujete 2. místo v mixu dvojic a celkově 5. místo ze 47. za čas 5h37m48s. Patrik z týmu "Pivo a Myslivec" obsadil 8. místo celkově v jednotlivcích, David z téhož týmu se zdravotními komplikacemi 60. místo celkově v jednotlivcích a Anet 101. místo celkově v jednotlivcích na nejkratší trati na 20 km, kterou jsem plánoval jít před závodem také pokud by Terka běžela s parťačkou.

 

 

Tom F. (S trochou plagiátorství z jiného článku od Patrika :-)) 30.7.2018

..................................

Sobota 23.6. - 2. ročník Františkovy bludičky ve Františkových lázních. Za Bulfáky se na start postavili: Fejfy s Terezou v kategorii DM a Karel s Janou v kategorii DM+ ( tady v součtu věků nad 90 let ). Předpověď počasí nebyla úplně optimistická a bohužel vyšla cekem přesně. Teplota kousek nad 10 st.C,  mírný vítr a hodinu po startu se přidal déšť. Pocit zimy se tedy znásobil. Dioptrický brýle mokrý, mapa částečně rozmočená ( mapa se dostává na startu, takže není čas na laminování ), sever na mapě se nějakým nedopatřením nacházel 5 - 10 stupňů mimo obvyklou pozici, takže práce s kompasem mi tentokrát odpadla a hledali jsme cesty podle umístění na mapě z našeho směru postupu. A to ještě některé kontroly prý nešly dohledat - my jsme naštěstí našli, co jsme hledali. Směr postupu od startu v kempu Amerika jsem zvolil na nejvíc bodovanou kontrolu v nejvzdálenějším místě na mapě a cestou jsme brali míň bodované kontroly. Menší zádrhel byl u kontroly s hraničním kamenem, který byl mimo cesty a musel jsem tedy běhat po lese, společně s dalšími závodníky, a šmejdit na hraniční čáře, dokud jsme ji neobjevili. Kontrola za 100 byla v lese "u cesty", jenže těch cest tam bylo samozřejmě několikrát víc, než na mapě - ale našli... Na cestu zpět nám zbylo docela dost času, takže jsme zajeli kousek dál pro ještě jednu kontrolu a pak už směr do cíle.  Čas stále byl, takže ještě jednu, ale pak už se Janě nechtělo objíždět Fr.Lázně, takže přímo do kempu. Zbyla nám čtvrthodina a nebylo jasné, jestli bychom ještě něco sebrali - a stejně by nám to v umístění nepomohlo. Fejfy s Terezou ty kontroly, které jsme vynechali stihli, ale dojeli 1 minutu po limitu. No v cíli už nepršelo, takže jsme si dali gulášovku a pivo, šli se osprchovat a po 17.00 bylo vyhlašování výsledků.

Fejfy s Terezou 2. místo v kategorii 821 bodů ( jelo 9 dvojic ), celkově na 4. místě! 

Karel s Janou na 4. místě 491 bodů ( jelo 7 dvojic ), celkově na 20. místě z 30.

Po vyhlášení a předání diplomů a cen nejlepším byla tombola, kde všichni dostali nějakou drobnost od sponzorů ( naše dvojice dostala 6 plechovek plzeňského, takže hezká náplast na promočená těla )

Karel 25.6.2018

............................

Dne 9.6. se zase po roce konal závod Ztracené Kobylky letos oblečený do doktorského ve stylu Nemocnice na kraji města. Jelikož předchozí ročníky znamenaly pro účast Bulfů vždy pěkná umístění, tak i letos se pro tento závod postavila dvojice Terka a Tom F., která chtěla  udržet laťku z loňských let. Jelikož je tento závod díky nápadům organizátorů hojně navštěvován i z řad amatérských jezdců, kteří se přijedou spíše pobavit než závodit, tak tomu odpovídala i startovní listina, která  obsahovala téměř  160 dvojic. Nechyběli zde ani účastníci ze Shocardligy a tedy nebylo radno usnout na vavřínech z loňska a opravdu se snažit volit trasu, která by mohla být úspěšná. Dostal jsem od Terky důvěru a volnou ruku v mapování a tedy jsem se nám pokusil zvolit trasu, která nevypadala jako jednoznačná a ideální, ale pokud by se povedla objet, tak by zaručila kvalitní bodový zisk a nejednalo by se o možnost beru vše. Ihned po startu jsme do toho šlápli a prvních pár kopců se prodírali mezi zástupy cyklistů a já jen říkal, počkej za dalších pár kontrol, to už pojedeme osamoceni , protože se touto cestou nikomu nebude chtít moc jet. Toto se také vyplnilo a na páté kontrole už jsme potkali pouze dvě dvojice. Po náročném výjezdu z údolí řeky Střely se před námi otevřela možnost sebrat několik solidně ohodnocených kontrol včetně jedné tajné a zde přišel první zádrhel v závodě. Chtěl jsem nám zkrátit cestu a volil cestu přes les v délce cca 3 km. Cesta najednou zmizela a já to intuicí směřoval na nejbližší možnou kontrolu, která se naštěstí podařila trefit, ale cca 5-10 minut nás to stálo a další kontrola v plánovaném postupu by znamenala opětovnou cestu přes les, což jsem nechtěl absolvovat. Tedy rychle do infocentra na kvíz a vzhůru na kopec, kde přišel asi rozhodující úsek závodu. Na samém vrchu kopce Terka najednou říká, že má defekt a následovala další kratší pauze s  úspěšnou opravou , ale po této ztrátě jsem chtěl nahnat čas a řekl, "vezmeme to po této turistické a nějak to trefíme touto nejkratší cestou", což v sobě obnášelo cca 500 m s kolem v podpaží pěší procházky a po nasednutí cestu křížem krážem skrz les a louku a za 15 minut nájezd na asfaltku, kde jsme mohli být o 10 minut rychleji po cestě po silnici kolem kopce.  Do cíle zbývalo cca dvě a půl hodiny a 2/3 mapy zatím chybělo projet. Tedy žádné experimenty a  následovaly rychlé přesuny po asfaltech a jen nejnutnější spojovačky a cesty ke kontrolám v terénu. Na další tajné kontrole na hradě Rabštejn už jsem tušil, že nepůjdou sebrat hodně bodované kontroly podél návratové silničky, ale stále bylo co sbírat a tak jsem si v duchu říkal, nemuselo by to být tak zlé. Terka šlapala co to šlo a cíl se nezadržitelně blížil. Na předposlední kontrole bylo 12 minut do cíle a ještě nás čekala poslední tajná kontrola. Tedy cestou necestou, loukou i přes potok se nám podařilo suchou nohou dojet do cíle za pět dvanáct a to doslova, protože nám chybělo 5.vteřin do limitu. Po vydechnutí následovala koupačka v bazénu a gáblík. Mezitím jsem se zašel kouknout na průběžné výsledky a neseděl nám součet o téměř 130 bodů, což se podařilo vysvětlit a obhájit u organizátorů, protože salátové vydání průkazky znamenalo pár omylů při vyhodnocení procvaknutí. A jak to tedy letos skončilo, nakonec nám součet bodů stačil na 2.místo v kategorii 25 týmů a celkově na 12.místo ze 155. týmů. Pokud by se vše sešlo, tak by to bylo hodně vysoko a troufám si říci, že první pětka nám byla neskutečně blízko. Takže zase příště......

   

 Tom F. 20.6.2018

.......................................

Dne 26.5. se uskutečnil v Rakousích u Malé skály závod Hannah EPO Survival, jedná se o přírodní víceboj dvojic, který se už řadí k těm více extrémním. Start  byl  určen na 3:00 ráno a cíl byl v nedohlednu , konkrétně v 16:00. Během  tohoto časového úseku je potřeba dobře poskládat různé sportovní aktivity  kombinované s přesunem na kolech formou orientačního závodu a tedy je to několik spojených závodů bez možnosti odpočinku. Za nás nastoupily dva týmy ve složení Pája a Honza, Terka a Tom F. Celý závod začal terénním během v délce cca 8-10 km s výběhem na Zbiroh. Jelikož se startuje hromadně, tak čím dříve tým doběhne na checkpoint, tak tím více bodů získá. Po doběhu si již každý tým volí svoji strategii v dalším postupu a sbírání bodů. Oba naše týmy zvolily jako druhou disciplínu kolečkové brusle, což u jednoho týmu znamenalo zisk silničního lišeje do dalšího snažení a u druhého neplánovaný výlet téměř do řeky pod mostem po jednom ze sjezdů. Po dojezdu do cíle začalo svítat a náš tým volil orientační část závodu po kontrolách s odložením dalších sportů na později. Po cca 3 hodinách jízdy jsme se dostali na další sport v podobě biatlonu na kole, kde nás natočili v akci místní kameramani a hned vzápětí  vedla naše cesta do pivovaru, kde byl orienťák na kole podle podrobné mapy. Zde jsme náhodou potkali Páju s Honzou a sdělili si první pocity po téměř polovině času závodu. Po dojezdu této disciplíny nás trošku tlačil čas a rozhodnutí padlo zajet co nejrychleji do kempu vzít věci na lezení a jet na technické disciplíny. Cestou jsme se zastavili na vodních sportech v podobě jízdy na kánoi, paddleboardu a také v lanovém centru.  Do cíle zbývala méně než třetina času a já začal tušit, že se bude muset něco vypustit. Nicméně jsme dřeli a po vylezení po pískovcových stěnách následovalo slaňování a rychlí přesun na bolskros, kde se běhalo v těžkém terénu a aby toho nebylo málo, tak se i muselo na pár úsecích plavat. Do cíle byla hoďka a tři čtvrtě a já volil postup ještě přes  běžecký orienťák, kde se sebralo pouze několik kontrol  a už se mazalo do cíle, kde nám zbylo necelých 10 minut času. Druhý tým tam již čekal a po občerstvení jsme byli  v očekávání co za pozice nám přinesou odlišně zvolené strategie.  Nakonec to Páje s Honzou stačilo na 27.místo a Terka s Tomem skončila na 10.místě z 55 týmu v kategorii. Závod to byl parádní, jen je jasné, že při případné příští účasti to chce více volit lépe bodované sporty a hlavně ze všeho absolvovat alespoň něco, což by nám všem zlepšilo celkové výsledky.

 

 Tom F. 20.6.2018

.......................................

2.6.2018 - Úštěcký masakr. Bulfáci nastoupili ve dvou kategoriích: DD ( Pavla s Terezou )  a MM ( Fejfy s Karlem ). Počasí - chvílema se zatáhlo, což bylo v tý výhni docela příjemný. Všude sucho, kontroly dobře označený v mapě i v terénu. Takže jen zvolit správný postup a mít to "v nohách". Po 10.00 jsme vyrazili z Úštěka na SZ k mauzoleu ( na úvod horský výšlap ) a dál na SZ do míst, kde byly kontroly v letošním Bulfodromu. Dařilo se sbírat kontroly podle plánu, na zastávce s testem ( 15 otázek ) před hospodou v Lovečkovicích jsme udělali dvě chyby a pádili jsme na jih k Ploskovicím a do Trnovan. Pak jsme se přehoupli k Labi a dlouhým přejezdem přes Polepy a Vědlice jsme začali ukrajovat poslední kilometry k cíli. Cestou dvě poslední kontroly a zbývalo jen skočit do jezera a vylovit závěrečnou, nejvíc bodovanou kontrolu. V cíli jsme byli před limitem. Ujeli jsme 95 km a nastoupali přes 1500 metrů - to není úplně málo. Stačilo nám to na 7. místo z 18 párů MM. Holky na tom byly líp - na bednu si vyskočily až úplně nahoru 1. z 11 párů DD. Gratulace!

   

Celkově MM na 12. místě a DD na 23. místě z 60 dvojic.

Karel 3.6.18

............................

26.5.2018 se konal další ročník Ruské rulety. Letos s účastí starých Bulfů ( Karel,Jana ) v kategorii  MAXIM ( 6 hodin ). Začátek závodu byl vcelku v pohodě - namířili jsme to na západ s tím, že sebereme jednu kontrolu za 80 na Malé Bukové a když to půjde, cestou zpět ještě něco dozobáme.... Začátek probíhal podle plánu, 6 kontrol jsme našli a orazili v pohodě. Pak nastalo osudové rozhodnutí pustit se k další kontrole po lesních cestách - ale bylo jich moc ( zase to nemuselo být takové překvapení - Ruská ruleta je tím poměrně známá ), takže jsem netrefil tu pravou - směrem na jih byly tři a bohužel jsme ji trefili až na třetí pokus s tím, že na konci se napojovala na silnici, kde se konal automobilový závod. Takže obejít a hledat jinou cestu. Ztráta cca 1 hod, což předznamenalo náš bídný výsledek. Další kontroly jsme dohledali celkem rychle, ale museli jsme zkrátit plánovanou trasu o dvě dobře bodované kontroly. A jako perlička na závěr bylo, že jsme vůbec nenašli jednu kontrolu a to nás už trochu tlačil čas, takže jsme jeli do cíle. Jediný klad nakonec byl, že jsme dojeli do cíle bohatě v limitu. Výsledek nic moc - 31. místo z 38 Maximů. Ten den bylo hezky teplo, jeli jsme bez defektu a voda v bidonech nám stačila.

( ale stejně jsem byl dost nas...ý z našeho smutného výsledku )

Karel 1.6.2018
   

.............................

Dne 26.5. se na Novém zélandu v malem mestecku Hanmer springs uskutecnil závod Mt.Isobel challenge. Je to duathlonový závod který spociva v tom,ze se zacina vybehem na vrchol hory Mt isobel (1324m.n.m) coz je prvnich 5km jen do kopce se stoupanim cca 1000m. Nasleduji dalsi 3km, kdy se sbiha do stanoviste, kde ceka zavodnikovo kolo( 869 m.n.m) a pokracuje se dal 22 km do cile na kole.Nejdriv se sjede do udoli na druhe strane kopcu pak udolim podel reky a potom zase zpet pres kopec zpatky do cile. Po ceste nechybi ani prujezd brody coz je prijemne zpestreni zavodu, i kdyz jeden se ani projet neda kvuli hladine asi po kolena.Pocasi se vydarilo paradne (oproti zkusenosti pred dvema lety kdy cely zavod proprsel a i musela byt bezecka trasa zkracena a nebezelo se uplne na vrchol.) Bylo slunecno i kdyz mrazivo. Na vrcholu byl krasny vyhled na zasnezene okolni kopce a poslednich asi 200 vyskovych metru se bezelo/slo ve snehu. Vysledky jsou nasledujici 64.misto celkove ze 160 zavodniku v case 2:47:34.Celkový vitez to zvladnul za 1:55:06.

 

    Ondra 27.5.2018

Dne 19.05.2018 se konal Pojizerský kompas. Je to závod v srdci Českého ráje a o srdci to tady opravdu je, protože se střídají kopce s dlouhými přesuny po "rovinkách" a tedy srdeční sval dostane porci všech hladin intenzit. Ještě, že jsou po cestě Lázně Sedmihorky, které většinou čekají na jezdce před cílem a výjezd z nich na Hrubou Skálu dá opravdu zabrat a leckdy vyléčí optimistické předpoklady o čase dojezdu do cíle. Tentokrát za Cyklobulf s názvem týmu "Medová cesta" nastoupil Fejfy a Terka. S jídle roste chuť a byl tu i zálusk na bednu, což se s vývojem závodu začalo zdát trochu v ohrožení s ohledem na počet sebraných kontrol. Cestu jsem volil prazvláštní s opětovným průjezdem startem cca po 1,5 hodině jízdy. Nicméně časový limit 5 hodin se zdál stále v pohodě, a tak se začalo více riskovat a neodpustil jsem si zkratku lesem na kopec po kančích stezkách skrz maliní, která nás stála cca 10 minut, ale nakonec se podařilo cestu najít a dostat se i na kontrolu. Poté se pozvolna začal krátit čas, a když zbývalo 2 hodiny do cíle, tak jsem začal tušit, že všechno dobře bodované sebrat nepůjde. Po dohodě s Terkou se začalo  trochu improvizovat a zobat jen ty nejvíce bodované kontroly. Nakonec se dorazilo do cíle v čase 4:59, tedy jednu minutku před limitem s 82 km na tachometru. Následovala rychlá sprcha a už se šlo na vyhlášení výsledků. Nechali jsme se překvapit, jak to dopadne. Jelikož je to rok, co jsme tento závod zařadili do plánu akcí, tak ta roční zkušenost se projevila v posunu o jednu příčku směrem nahoru. Tedy celkově jsme si letos polepšili na 5.místo z 20-ti párů MD v kategorii. Ještě to chce vyladit postup v mapě, protože potenciál v nohách tam byl a jedna dobře bodovaná kontrola by nás kopla na třetí flek, který zase nebyl tak daleko. Tedy místo vavřínů máme spíše šrámy na nohách od maliní a jiných skalních dobrodružstvích.

Tom F. 20.5.2018 

........................................

19.5. 2018 - Aby to nebylo pořád o kole, rozhodli jsme se s Janou zkusit pochod Praha-Prčice. Absolutně bez zkušeností s dálkovým pochodem jsme vybrali trasu 44 km z Benešova ( nastoupat 750 metrů ). Nejdelší ( 70 km ) se nám naštěstí zdála fakt moc dlouhá. Z Benešova jsme vyrazili směr Konopiště po speciálních značkách KČT. Na trase jsme museli projít čtyřmi kontrolami a po 10ti hodinách jsme dorazili do cíle v Prčici. Počasí nám přálo, takže jsme byli lehce přismažení, ale stálo to za to! Dostali jsme tatranku a hlavní symbol pochodu - plastovou botičku, letos hnědé barvy. Pak už jen přesun na vlakové nádraží v Heřmaničkách kyvadlovou autobusovou dopravou a společně s tisíci pochodníky se vtlačit do speciálního vlaku do Prahy. No a před půlnocí jsme byli doma. Zážitek to byl opravdu silný, obzvlášť posledních osm kilometrů, kdy už tělo jelo na autopilota. Trasa vedla většinou po lesních a polních cestách s krásnými výhledy na zvlněnou krajinu mezi Benešovem a Táborem. Na všech trasách šlo dohromady něco přes 24 tisíc pochodníků a sanita prý vyjížděla jen ke třem zkolabovaným. KČT si zaslouží pochvalu za organizaci - bez chyby!

 

Karel 20.5.2018

.....................................

Dne 12.5 a 13.5 se uskutečnil závod VLTAVA RUN 2018. Loni jsem se ho zúčastnil v roli doprovodného jezdce na kole a letos to vyšlo na běžce v týmu, protože se uvolnilo pár místeček. Dalším běžcem byla Terka a tedy Bulfáci měli dvojité zastoupení. Letos se tým jmenoval Pivo a Myslivec a troufám si říci, že naše duo v týmu přineslo solidní vklad do celkových výsledků. Jeli jsme v autě s názvem Pivo a opravdu to mělo říz, občas jsme se nechtíc schovali za pěnu (mlhu) a lehce bloudili a jindy zase orosení na čele při výbězích do kopců bylo značné při teplotách šplhajících se přes 25°C. Naštěstí bouřka občas přinesla ochlazení jak ze sedmého schodu a tedy nebyl čas ztrácet čas a štafeta v podobě 12-ti vyrovnaných běžců upalovala směr Praha-Bráník, kde pivaře a jednoho limaře táhla cílová páska a odpočinek, protože během závodu se spalo jen cca 3 hodinky a někdo dokonce ještě méně. Původně měla tvořit doprovod na kole i Pája, ale nakonec se běželo bez průběžné podpory na úsecích a bylo to tedy vše za své. Díky množství úseků, kterých je celkem 36 se dá na trase najít téměř vše, od strmých kopců přes dlouhé rovinky až po prudké seběhy k Vltavě. Oproti loňsku se podařilo dostat do cíle ve zlepšeném čase o více než 3 hodiny za čas 30:18:14, což je i velkou zásluhou druhého vozu s názvem Myslivec a také organizace, zajištění od hasičů na trati, kteří poskytovali stravu a napojení závodníkům. Náš tým se vyznačoval v ťukání se skleničkami na předávkách, což budilo sympatie u organizátorů a dalších týmů, kterých bylo letos 294. Letošní výsledek je neobyčejně kvalitní a z loňského téměř dvoustého místa se podařilo skočit do první stovky na výbornou 65. příčku. Pokud se ještě zapracuje na technice předávek a místo skleniček se budou používat půllitry, tak třeba Vltava zvýší svůj průtok a pomůže nám dostat se do cíle v čase pod 30 hodin, což je meta, která je v dosažitelném horizontu. Tak Vltavo zase za rok a snad nám nevyschneš už u pramene.

.....................................

Dne 28.4. se běžel závod s názvem Pyšelský kopeček. Místo startu bylo pár minut autem východně od Prahy na trase do Benešova v obci Pyšely. Tentokrát jsme jeli na start se značným předstihem, protože tam Terka organizovala ranní rozcvičku pro dětské závodníky a občas se dokonce přidal i někdo z delších  tras, které startovaly až kolem poledního. Na tomto závodě jsme se poprvé sešli ve větším počtu v rámci tréninku na Vltavarun a tým Pivo a Myslivec byl vidět nejen v organizační složce, ale také na trati. Běželo se několik variant cest (okruhů) od 5-ti km po 21 km. Dokonce to bylo pojato jako oficiální MČR v Canicrossu a tedy i pejsci si přišli na své, někteří závodníci se jim dost blížili výrazem s vyplazeným jazykem až ke kolenům, protože finální výběh na kopeček, podle kterého se závod jmenuje, dal běžcům zabrat.  Běželo se totiž za vedra a nebyl to žádný med, protože se pyl ve vzduchu lepil kam mohl. Terka zvolila trasu na 21 km a skončila v čase 1:59.46 na parádním 1.místě z 5-ti startujících v kategorii. Já jsem si chtěl potrénovat poloviční trasu s ohledem na naběhané objemy a úplně mi to stačilo.  Čas 54:10 stačil na 6.místo z 31.závodníků v kategorii. Po doběhu jsme si vyslechli místní rockovou skupinu a zase po dlouhé době vyhráli v tombole běžecké návleky na nohy.

  

.....................................

Tak máme po závodu...

( Výsledky jsou v sekci Pořádáme - Bulfodrom 2018 )

Díky účastníkům za dobrý boj. Děkujeme i našim sponzorům - Betonářům za soudek piva, firmě Neschner a Efekt za medaile - speciální edice pro 10. ročník Bulfodromu.

Bramboráčky jako vždy zmizely všechny, soudek piva vyschl ve 23.00, kdy jsme ukončili závěrečné vyhodnocení akce. Obsluha bufetu ( Lenka a Markéta ) pracovala spolehlivě, fotograf Tomáš odvedl dobrou práci.

Dnes jsme sesbírali všechny kontroly  - jen na č.12 - (žravá) chyběly kleštičky a pouzdro na žravé body, jinak bylo vše na svém místě. 

Karel a Jana 6.5.018

A kdo vlastně zvítězil?

kategorie DD: 1. Jedem s medem ( Pavla Zahradníková a Tereza Škrampalová

                     2. Mazané kojotky ( Anna Jánská a Míša Náprstková )

                     3. Betmenky ( Nela /11 let/  a Sylva Baráškovy )

 

kategorie DM: 1. Pražáci ( Magda Klánová a Tomáš Zikmund )

                     2. ATC Kokořín ( Jitka Gartnerová a Alexandr Kotačka )

                     3. Cyklohoubaři ( Jana Ikhrátová a Petr Šustera )

kategorie MM: 1. Bulfové ( Tomáš Fejfárek a Tomáš Suda )

                      2. Betonáři ( Jaroslav Šustera a Radek Vaněk )

                      3. TK KAJA ( Jan Šimr a Marek Dvořák )

Všem ještě jednou blahopřejeme!!!

A ostatním přejeme hodně štěstí do dalších bojů.

.....................................

 

.............................

28.4. VIPRAHLO ( kolem Sázavy ) - Bulfové Pavla s Fejfym 6. místo ze 14 v kat. DM

S Pájou jsme se postavili na start v Pikovicích a po jedné společné vyjížďce na kole Kokořínskem jsme nevěděli co čekat. Jestli je prostor kolem Kokořína kopcovitý, tak údolí kolem dolního toku Sázavy je jeden krpál za druhým a i ve sjezdech se musí dávat pozor, aby si člověk neudělal výlet ze sedla směr les či neozkoušel tvrdost asfaltu, což jsme také viděli u jedné dvojice. Po startu jsme po dlouhých debatách zvolili trasu úplně odlišnou od ostatních startujících. Snažil jsem se volit méně kopcovitý profil, což se úplně nepovedlo a po několika chybičkách na mapě a při dohledávkách se nabralo značné manko v čase. Nejspíše to bylo vlivem i Posázavského pacifiku v historickém podání, který jsme na trase potkali a stále  nás vyrušoval nezbedný  houkáním, když nás předjížděl. Po čtyřech hodinách jsme se  ocitli v cíli a teprve přejížděli na druhou polovinu mapy, kde se podařilo sebrat jen minimum kontrol. Každá kontrola byla za stejný počet 10-ti  bodů a úplně nerozhodovala strategie, ale spíše našlapané kilometry a tedy je důležité být v cíli v limitu, což se naštěstí povedlo a tedy celkové umístění není nejhorší a je to dobrý počin do dalších závodů.

.............................

21.4. již tradičně na maraton - Author Český Ráj.  Letos bylo letní počasí - vedro, sucho a tedy na polňačkách hodně prachu, v lese zbytky louží. Letos pořadatelé vrátili směr závodu do toho původního, takže se jelo 51 km ( loni to bylo ještě o pár kilometrů kratší, kvůli problému na trati ). Letos nemám tolik najeto, ale čas nebyl špatný 2.08 hod. V mojí kategorii jelo 195 "chlapců" a skončil jsem 102. Celkem jelo 1115 bikerů a já skončil 602. Letos jsem míjel tři prasklé řetězy  asi pět lidí s defektem. Škoda, že pobolívaj záda, mohlo to být lepší.,

 

 Karel 25.4.18

.............................

Dne 3.3.2018 jsem se zúčastnila ČEZ HANDY KVADRIATLONU v Bedřichově. Jedná se o "závod" dvojic, kde hlavní myšlenkou je začlenění handicapovaných. Jelo se šest okruhů, které měřily 620m a byly 4x proloženy střelbou z laserové pistole, 2x skikrosem a jednou časovkou. Největším zážitkem byla střelba, kdy  já i můj parťák jsme trefili každý DEVĚT terčů z deseti. Celkově jsme v kategorii DM obsadili 4. místo z 22 dvojic.

 

S Aničkou nezahálíme a máme za sebou pár horských tréninků.

20. - 21.1. 2018 Pro nachlazení jsme se rozhodly nenastoupit do skialpového závodu Noc tuleních pásů v Peci pod Sněžkou a raději jsme celý víkend v pozvolném tempu trénovaly skialpovou techniku v okolí Janských Lázní.

3.- 4. 2. 2018 Dvou denní přechod Krkonoš. Start: Špindlerův Mlýn - Labská Bouda - Luční bouda (přenocování) - Jánské Lázně.  Trénink vydatný s krásným počasím a ještě lepšími výhledy. 

24. - 25. 2. Celovíkendový trénink na běžkách v polárních podmínkách v  Hraběticích v Jizerských horách. 

Pavla 3.3.18

.............................

Ahoj Bulfove,

zdravime se Stepankou z letniho zelandu a posilame kratky zaznam z nasich orientackych aktivit..

17.,24. a 31.ledna se tu po praci konaji rogainingove zavody s variantami na 1 nebo 2 hodiny(Canterbury Summer Rogaine Series). Startuje se v pul sedme vecer a pro predem prihlasene je moznost vyzvednuti si mapy uz v pul seste.V teto serii jsme stale zustali v kategorii jedne hodiny a absolvovali vsechny tri zavody i s tou nasi ctyrnohou, chlupatou a pomalu se rozvijejici orientackou profesionalkou Happynou..

Prvni zavod v Horotane Valley. Rozjeli jsme to celkem slusne, akorat jsme nechali tu nejvetsi skupinu poodbehnout, abychom se do ni s Happynou na voditku prilis nezamotali.Happyna je rozena zavodnice a takoveto behani ji hodne vyhovuje. Palili jsme to hned skrz sady do prudkych kopcu a mapovani se celkem darilo.Tak tomu bylo az k nasi posledni sebrane kontrole, po ktere mela prijit jeste jedna dalsi. Tady doslo k chybce v mapovani, nenajiti spravne cesty a naslednemu zmatkovani.Vedlo to nakonec k prekroceni casoveho limitu o 6minut a ztratu 120bodu z 590 nasbiranych a celkovemu umisteni na 11. z 21 pozic.

Druhy zavod v Bowenvale valley. Tady se k nam pripojil jeste tym Bulf ve slozeni Tom s Magdou kteri par hodin pred zacatkem zavodu prileteli z Cech. I pres casovy posun se statecne pustili do boju  v kopcich (a v bodlacich, vysoke trave a v hustnicich).Pekne se v teplych letnich podminkach probehli a zavod ukoncili o neco drive. To jsme jeste bojovali ve svazich.Az na nase pocatecni zmatkovani se zavod vyvinul celkem pekne. Vyhoupli jsme se na druhe misto z 19-ti startujicich a tom s magdou obsadili misto  ctrnacte.

Do tretice na Sumneru.Opet velmi teple zavodni podminky opet kopce jak jinak.Od zacatku jedem podle planu avse vychazi tak jak ma.Pasaz kde se mezi kontrolami asi deset minut premistujeme po malo uzivane silnici Happynu evidentne nebavi a zabiha zpet do travy.Je dobre ze umi pit z vodniho rezervoaru z hadicky kterou mame v batuzku a ledvince.Setrime cas kde se da a vsechno krasne vychazi.Do cile pribihame s dvouminutovou rezervou a pocitem dobreho umisteni.To se nakonec potvrzuje a koncime na peknem tretim miste z deseti startujicich.

 

 

 

Pro zajemce vysledky i s rozborem jednotlivych zavodu k nahlednuti zde:

https://www.canterburyrogaine.com/

 

 

 

 

2/2/2018   Ondra

 

 

Bulfové na běžkách 2018

11.-14.1.2018 proběhlo tradiční zimní soustředění Bulfů na běžkách. Tentokrát v Krušných Horách s ubytováním v Abertamech ( zajistila Tereza ). Sedmici Bulfů doplnila Míša ( Bulfodrom  s Aničkou ), Martin a Hráč.

Běžkovalo se opět podle výkonnosti - ti nejrychlejší na Fichtelbergu ( Fejfy, Pavla, Tereza a Hráč ) ostatní Boží Dar ( Karel, Jana, Zuzka, Anička a Martin ), Míša si léčila "thajskou nemoc" procházkami. Samozřejmě se večer konalo společenské hraní - Pátek RISK ( vítěz Tereza ), sobota Bobří banda ( vítěz Pavla ). Společné obědy pátek Rýžovna a sobota a neděle na Božáku. V pátek večer jsme se spojili se Zélandem - s Ondrou a Štěpánkou - ti si tam užívají léto.

Většina Bulfů trénink opravdu nepodceňovala. Za mrazu kolem -5 stupňů na zbytcích sněhu jsme se dokázali i zpotit.

Jen biatlon jsme letos nerealizovali, protože jsem nebral luk.

Karel 15.1.18

.........................................................................................

Úspěšný rok 2018 přejí Bulfáci ! 

Prvních 18 km v Novém roce ( někdo na biku, někdo pěšky )

TOPlist